Očima fanouška: Špatný výkon

Guus Hiddink byl nucen kvůli zraněním a karetním trestům zvolit sestavu bez klasického útočníka – stejně jako v duelu se Spurs tedy na hrotu útoku nastoupil Eden Hazard. Další změnu jsme mohli zaznamenat na pozici stopera – místo Cahilla tentokrát naskočil Zouma, přičemž ještě ve středu zálohy nahradil nemocného Fabregase Mikel. Zbytek jedenáctky byl stejný jako v duelu s Watfordem.

Upřímně se mi náš výkon vůbec nelíbil – nehodlám kritizovat styl, jakým jsme se rozhodli hrát, poněvadž by to ode mě bylo vrcholně pokrytecké. Osobně mi nevadí, pokud se tým rozhodne hrát v hlubokém bloku, držení míče přenechat soupeři a soustředit se na rychlé protiútoky. Kdybych byl trenérem, pravděpodobně bych se k takové taktice při těžkých venkovních výjezdech také uchyloval. Nicméně budu kritizovat aplikaci dané taktiky, která byla v pondělním utkání vážně dost špatná.

Abych byl schopen porovnávat, pustil jsem si dvě sekvence rozdílných zápasů – nejprve jsem se podíval na 25 minut našeho duelu na Old Trafford ze sezóny 13/14, kde jsme také remizovali 0:0, také nastoupili s falešnou devítku a většinu času se bránili. Hned na to jsem sledoval úvodních 25 minut pondělního duelu a rozdíly nebylo vůbec těžké najít.

Je samozřejmě podstatné uvést kontext – tenkrát pod vedením Davida Moyese United hráli v rigidní formaci 4–4–2, oba jejich střední záložníci hráli velmi blízko u sebe, tudíž naši středovou dvojici po hřišti nikterak neroztáhli. Zároveň byla jejich prvotní fáze při budování hry daleko jednodušší, jelikož se ani jeden ze středových hráčů nestahoval mezi stopery a zapojení brankáře nebylo tak časté, jako tomu je pod Van Gaalem. Pod vedením nizozemského kouče nyní United nastupují ve formaci 4–2–3–1, při držení míče hrají střední záložníci v celkém výrazné vzdálenosti, aby mohli efektivně otáčet hru. Při budování hry se často využívá technických dovedností De Gey a obvykle si Schweinsteiger chodí pro míče velmi blízko obranné dvojici, aby mohl startovat ofenzivní výpady.

Tím ale s rozdíly způsobenými odlišnou hrou soupeře končím a budu se věnovat hlavně našemu výkonu – zaprvé, práce ofenzivní dvojice nebyla ani zdaleka na takové úrovni, na jaké bych si ji představoval. Rozhodně bych po svých hráčích nechtěl, aby stopery United nějak bezhlavě naháněli, když přece chceme vyčkávat v hlubokém bloku. Navzdory tomu bych očekával, že budou daleko lépe pokrývat případné možnosti pro přihrávku ke středním záložníkům, především pak ke Schweinsteigerovi, pro kterého zrovna dvakrát těžké nebylo, aby si našel místo, kam mohl od stoperů velmi jednoduše obdržet nahrávku. Navzdory tomu chápu, že se hrálo jen 48 hodin po duelu s Watfordem, Eden Hazard evidentně nebyl v ideální kondici a Oscar neměl zrovna dvakrát energie, tudíž tenhle nedostatek našim hráčům odpustím.

Výrazné nedostatky bych ovšem našel v kompaktnosti celku – a to ať už horizontální, tak i vertikální. Přišlo mi, že United své kombinace hluboko na vlastní polovině využívali jako takovou návnadu – dvojice, trojice a občas i čtveřice hráčů Chelsea se někdy chytla a rozhodla se svého soka napadat. Potíž ovšem tkvěla v tom, že zbytek celku jejich pohyb nenásledoval – obranná čtveřice se bála za sebou ponechat velký prostor, jelikož by pak možná mohla podstoupit nepříjemné sprinterské souboje. Střední záložníci posléze nechtěli před defenzivní linií ponechat volný prostor, kvůli čemu svůj postup vpřed také zatrhli – ve výsledku mohli United lehce prokombinovat úvodní blok a útočit již jen na 7 či 8 bránících hráčů. Nebylo to poprvé, co jsme měli s podobným napadáním hluboké rozehrávky soupeře potíže – v zářijovém duelu s Evertonem byly tyto trable také jasně patrné.

Co se horizontální kompaktnosti týče, defenzivní práce našich dvou křídel se mi vůbec nezamlouvala. Nicméně tady si nedovolím kritizovat přímo jejich přístup, protože mi nešlo o to, že by se snad nechtěli vracet defenzivních pozic, případně nenásledovali svého krajního beka. Jde mi především o to, že podle mého soudu nezaujímali správné pozice. Abych to vysvětlil – v poslední době se čím dál častěji zaměřuji na pohyb křídelních hráčů v defenzivní fázi a musíme se přiznat, že mě dovádí k šílenství, když vidím, že jsou pouze individuálně orientováni na bránění svého krajního obránce, přičemž nikterak nepodporují zónové bránění celé řady. Ve chvíli, kdy se tedy míč dostane na opačnou stranu, nenásledují pohyb středních záložníků, nejsou v jejich blízké vzdálenosti, místo toho jsou izolováni u postranní čáry. Velká nevýhoda je v tom, že to jednak klade velké nároky na středové hráče, kteří musí pokrýt velký prostor, zároveň to ale vytváří nebezpečné kapsy právě v trojúhelníku mezi krajním obráncem, záložníkem a středovým hráčem, kterých ti nejlepší jsou schopni efektivně využít.

Tohle byla asi ta nejvýraznější facka, kterou jsem při pozorování pasáží z obou duelů dostal – zatímco se tenkrát De Bruyne a dokonce i Hazard stahovali doprostřed, středovou část tak kompletně přivírali a vyzývali United, aby své přihrávky směřovali na krajní obránce do strategicky méně výhodných pozic, v pondělí byli naši křídelní hráči izolováni a v defenzivní fázi se pohybovali zbytečně blízko postranní čáře.

Další věcí je extrémně pasivní hra našich stoperů – osobně tedy chápu, že naši střední obránci nebrání útočníka v momentě, kdy si pro míč seběhne hluboko do záložní řady, protože to je zbytečné. Potíž je v tom, že proti naší stoperské dvojici se hrot může postavit čistě jen mezi linie a může být klidný, protože kontakt zezadu nebude následovat – místo toho budou naši hráči bojácně couvat. Tým to svým způsoben ničí, jelikož takový pohyb neustále natahuje aktivní zónu – a místo toho, abychom hráli na nějakých 30 – 40 metrech, jsme v určitých pasážích až moc roztahaní. V roce 2013 to takhle extrémní ani náhodou nebylo – Cahill byl schopný vystoupit a jít tělo na tělo s Van Persiem, to samé John Terry. Co se v tomhle ohledu stalo, nejsem schopen rozluštit.

Spokojen jsem nebyl ani s prací středních záložníků, kteří někdy zaujímali nesmyslné pozice – stahovali se až extrémně blízko stoperům, případně vyplňovali místa mezi stoperem a krajním obráncem i ve chvíli, kdy v okolí vůbec nikdo nebyl.

To celé v kombinaci s některými slabými individuálními výkony (Ivanovič, Oscar) zapříčinilo, že jsme mohli vidět další ze sbírky mdlých výkonů letošní sezóny. Osobně jsem rád za to, že jsme neprohráli, že se nám podařilo uhrát bod, ale čistě pocitově nemám dojem, že jsme si jej zasloužili. Ano, sami jsme si v ofenzivní fázi vypracovali šance, nicméně United byli lepším celkem a naše defenzivní fáze rozhodně nefungovala tak, jak by měla, proto tuhle remízu považuji spíše za šťastnou než vybojovanou.