Očima fanouška: Laciné chyby

Hned na začátek bych se chtěl omluvit za svůj dlouhodobý výpadek, jelikož jsem článek tohoto ražení již poměrně dlouho nenapsal. Musím se přiznat, že mi k tomu v té letošní bídě chyběla především nálada – a když jsem alespoň tu měl, chyběl zase pro změnu volný čas. Nyní bych ale opět chtěl psát o každém zápase, tudíž by mé články měly být pravidelně k vidění.

Nový kouč Chelsea ve svém prvním utkání na lavičce výrazné změny neudělal – Eden Hazard stále nebyl plně fit, kvůli tomu nastoupil na levém křídle Pedro. Zároveň se ještě do základní sestavy probojoval Cahill, který nahradil Zoumu.

Musím říct, že některé strukturální změny jsou patrné na první pohled. Otázkou akorát je, zda povedou k lepším či horším výkonům.

Co se týče ofenzivní organizace, je celkem vidět, že mají naši oba krajní obránci více volnosti při podpoře ofenzivy. Zejména Azpilicueta již nemusí zůstávat při držení míče blízko stoperům, naopak může vyjíždět podél lajny a vypomáhat svému křídelnímu hráči v útočení. Tento tah by nám měl pomoci při překonávání zatažených obran, jelikož budeme mít v ofenzivní fázi o hráče navíc, který může roztáhnout hru a v určitých momentech také přečíslit důležitý prostor. Navzdory tomu vyvstává velká otázka, kterak si s danou situací při případném rychlém kontru poradí naši stopeři. Ani Cahill, ani Terry totiž nejsou nikterak skvěle atleticky vybavení, přičemž díky ofenzivnějším úkolům krajních obránců se jim logicky zvětšuje aktivní zóna, kterou budou muset pokrýt, což by pro nás mohlo být poněkud problematické.

Druhou změnu představuje postavení Williana – ten se nyní při zakládání útoků daleko více drží postranní čáry, přičemž doprostřed hřiště se vydává obvykle až po převzetí míče, případně při rotaci ve finální fázi. Pod Mourinhem byla i jeho startovní pozice obvykle daleko blíže středu, kde se snažil najít nebezpečná místa mezi liniemi. V důsledku tohoto tahu má nyní Oscar více prostoru, který musí efektivně obsáhnout – v útočné fázi jsou na něj kladeny větší nároky, protože je zodpovědný za propojení obou stran hřiště, jelikož je při budování útoků jediným hráčem, který se může pohybovat na velkém prostoru. Pod Mourinhem mu často pomáhal Willian, který svým pohybem vyvažoval náběhy Oscara do křídel, případně do hloubky hřiště, a při rychlých přesunech hry pomáhal propojovat střed hřiště s pravou stranou, kam obvykle těžiště otáčel jednoduchým pasem na Ivanoviče. Tahle struktura nyní neexistuje, a Oscar proto bude mít celkem dost podstatných úkolů.

Nutno ale uznat, že se mi výkony brazilského středopolaře v posledních dvou střetnutích opravdu zamlouvaly – na hřišti byl cítit, konečně začal „překlápět“ trojúhelník ve středové řadě, kdy se často stahoval i pod dvojici defenzivních záložníků, aby jim pomohl s rozjížděním ofenzivních akcí. Navrch dokázal mít i podstatný vliv ve finální třetině, kde zaznamenal několik kvalitních kombinací (v zápase se Sunderlandem jasně patrné, s Watfordem měl například v první půli velmi kvalitní kombinaci s Costou, který se jen o kousíček nedostal do zakončení). Každopádně uvidíme, jestli Oscar v dobrých výkonech dokáže pokračovat – řekl bych, že všichni tak nějak víme, jaký hráč v něm dříme, potíž je v tom, že je tento brazilský záložník šíleně nekonzistentní.

Ještě bych se pozastavil u hry Diega Costy – ten byl totiž konečně schopen hrát jako klasický útočník. Své náběhy nesměroval nikam do křídel, místo toho působil jako opěrný bod, zaměstnával stopery a umožňoval ofenzivním kolegům, aby si o něj míč narazili. A pokud už se rozhodl pro kolmý náběh, konečně nesměřoval někam do míst mezi postranní čárou a pokutovým územím, ale byl veden diagonálně po defenzivní linii s cílem dostat míč do vyložené brankové příležitosti – druhý gól může být dokonalou ukázkou.

Ovšem co se týče defenzivní stránky, především první půli bych označil za naprostý horor. Ačkoliv jsme v prvních 20 minutách hry totálně dominovali, soupeře zatlačili a s míčem pracovali ve velmi dobré rychlosti a intenzitě, jakmile tento počáteční tlak opadl, projevily se dva naprosto zásadní nedostatky – velmi špatná organizace záložní řady a některé podprůměrné individuální výkony, které tým opravdu sráží.

Začnu organizací naší záložní linie – pokud bych ji porovnal se zálohou Watfordu, vyšla by z toho velmi špatně. Všichni záložníci našeho soka totiž fungovali jako jeden celek, posouvání jim fungovalo stejně jako v obranné řadě (bránili zónově, nikoliv osobně), díky čemuž byli velmi kompaktní, uzavřeli střed hřiště (protože hráči na kraji nebyli orientováni na protivníka, nýbrž na prostor, a tak se poctivě stahovali doprostřed) a volné ponechali jen méně strategicky výhodné pozice na krajích hřiště.

U nás to byl víceméně pravý opak – pod Mourinhem obvykle bránila trojice Matič, Fabregas, Willian zónově, což znamenalo, že Willian nezůstával u kraje, místo toho se přesouval ke svým kolegům uprostřed a pomáhal jim ucpat střed, a to i na úkor toho, že uvolnil svou stranu. Naproti tomu byl Hazard na druhé straně zcela jasně zaměřen individuálně na svého krajního beka, kterého navíc nemusel hlídat po celé ploše, nýbrž jen do jistého bodu, kde si jej následně přebíral Matič/krajní obránce.

V duelu s Watfordem ovšem zůstával jak Willian, tak i Pedro velmi blízko postranní čáře, tudíž byla naše horizontální kompaktnost velmi, velmi špatná. Ve výsledku to tedy znamenalo, že měli naši dva střední záložníci velký prostor, který museli pokrýt. Aby to bylo ale ještě horší, rozhodl se Fabregas produkovat svůj absolutní kamikadze styl bránění, kdy se nesmyslně vytahoval a vystupoval proti soupeřům vysoko na jejich polovinu, což pak ponechalo Matiče kompletně izolovaného proti v podstatě celé ofenzivní vozbě protivníka. Tato rozhodnutí Fabregase nechápu už proto, že soupeř obvykle své akce buduje skrz dlouhé míče na Deeneyho či Ighala, tudíž vysunutý presink nemá cenu – daleko spíše je potřeba pokrýt tyto dva hráče a odražené míče, což je možné jen ve chvíli, kdy všichni hráči okupují ideální pozice. Něco takového se nám tedy hrubě nevydařilo.

Nasazení Mikela za Fabregase sice tyto trable alespoň částečně vyřešilo (nyní jsme totiž pravidelně měli alespoň 2 opěrné body uprostřed), nicméně jeho spolupráce s Matičem rozhodně nebyla bez chyb. Ačkoliv jim ještě často vypomáhal Oscar, nepovedlo se jim prostředek uzavřít tak, aby protivník nemohl vést kombinace od středních záložníků k útočníkům. Druhý inkasovaný gól toho může být krásným důkazem – ačkoliv byla v defenzivním postavení přítomná celá trojice, nepodařilo se jim kolektivně zaujmout ideální pozice tak, aby odblokovali případný pas na útočnou dvojici. Což je v naší hře výrazný problém, jelikož nemůžeme očekávat, že by tyto nedostatky vyvážila aktivní hra stoperů, kteří zkrátka něco takového v krvi prostě nemají (místo toho útočníka nechají převzít míč a následně couvají)

Pozitivní byla alespoň reakce na těžkou situaci a vedení hostů – náš tým se konečně nesložil, místo toho několik hráčů svůj výkon ještě vygradovalo, díky čemu jsme dokázali vyrovnat a v závěru si vynutili i velký tlak. Pomohl nám i Hazard, který přišel na posledních 20 minut a vypadal velmi živě – člověk si při pohledu na něj říkal, že se mu konečně chce i běhat. Líbilo se mi, že tým byl ochotný riskovat – ke konci jsme mohli vidět, jak se i střední záložníci po přihrávce do kraje vydávali do finální třetiny, což dříve nebývalo zvykem. Ponechávalo nás to sice zranitelné z rychlých protiútoků, ale aspoň byla vidět jasná snaha vyhrát za každou cenu.

To se bohužel nepovedlo, ale alespoň malá pozitiva by se najít dala. Uvidíme, jaké budou výkony v následujících týdnech, nicméně nemaluji si vzdušné zámky a nečekám, že bychom ještě byli schopni uhrát místa v první čtyřce. Daleko spíš je důležité, abychom v následujícím měsíci udělali pár výher, posunuli se doprostřed tabulky, přestali být nějaké 2 body nad sestupujícími celky a mohli si dovolit nasadit několik mladíků. Obávám se, že jiný smysl už naše ligová sezóna bohužel nemá.