Proč měl Mourinho právo nařknout své hráče ze zrady

Nyní tedy čekáme.

Roman Abramovich si vyslechne rady od své pravé ruky Marini Granovskaia, technického ředitele Michaela Emenala a předsedy Bruce Bucka.

Poté udělá rozhodnutí, ze kterého už nebude úniku.

Udržet Josého Mourinha, pročistit kádr a postavit se za Special One poskytnutím velkých finančních prostředků a ještě větších hráčů, přičemž prodat ty lajdáky, kteří ho nechali na holičkách.

Anebo ho podruhé vyhodit (s velkým odstupným, vzhledem k tomu že je jen pár měsíců od podpisu nového čtyřletého kontraktu), což by v podstatě znamenalo konec pro Portugalce a Chelsea.

Sociální sítě se včera podivovaly nad tím, jak se Mourinho po porážce na Leicesteru opřel do svých hráčů.

Manažer Blues nicméně – konečně – pouze akceptoval to, co fotbalový svět říká od začátku ostudné sezony Chelsea.

Hráči pro něj prostě nehrají.

Fanoušci ho milují, a i teď po deváté porážce v Premier League by ho za nikoho jiného nevyměnili.

Hráči však říkají jedno a dělají druhé.

Zatímco Lišky ve své kabině na King Power Stadium slavily cenné vítězství, Mourinho poskytl tři různé rozhovory: Pro stanici Sky Sports, pro tisková média a pro rozhlasové stanice.

Každý z nich byl srovnatelně výbušný. Všechny obsahovaly slovo, které se dnes ráno objevilo na všech zadních stránkách národních deníků v zemi: Zrada.

Měl pravdu. Měsíce zde převládá názor široké veřejnosti, že příliš mnoho hráčů v týmu Chelsea ztratilo formu na to hrát takticky vyspěle.

Eden Hazard se střelecky prosadil čtyřikrát za belgickou reprezentaci, ale ani jednou za Chelsea. Což je pozoruhodné zjištění, když si vezmeme některé týmy, proti kterým londýnský celek hrál a fakt, že Belgičan je obhájcem ceny dvojnásobného nejlepšího hráče roku.

Costa je Mourinhem hájen možná až přehnaně a přesto v této sezoně vstřelil pouhé čtyři góly. Po Cescu Fábregasovi se stále pátrá. Branislav Ivanovič, jeden z nejlepších pravých beků Evropy, loni ten nejlepší v této zemi, je letos až děsivě obyčejný.

Lidé, kteří se před 12 měsíci prodrali do čela ligové tabulky a zůstali tam po celý rok, jsou tentokrát úplně mimo.

Brankář Thibaut Courtois je vzhledem ke svému zranění osvobozen. Willian je jediným, kdo pravidelně podává očekávané výkony, zatímco standard Césara Azpilicuety o něco klesl z toho důvodu, že musí pomáhat hráčům kolem sebe.

Ale Ivanovič, Hazard, Costa, John Terry, Ramires, Nemanja Matič a Oscar – ti všichni hrají až alarmujíce špatně.

Mluvili o tom, jak stojí za Mourinhem a chtějí klub dostat zpátky do boje o titul, poté do top 4, a poté už jen do vyhrávání několika zápasů.

Nicméně nejsou schopní některou z těchto věcí vykonat.

Norwich, Newcastle a Watford vstřelily v této sezoně stejný počet gólů jako Chelsea – 18.

Bournemouth vstřelil víc. Stejně tak Southampton, West Ham a Crystal Palace.

Swansea, která propustila svého manažera Garyho Monka, inkasovala méně gólů, a stejně tak West Brom, Stoke, Watford a Palace.

Vedení klubu musí za krizi rovněž přijmout část zodpovědnosti. I přes nespornou kvalitu ve svém kádru měli v létě přivést víc. Griezmanna, Stonese, a dokonce – troufám si říct – Pogbu.

Ani sám Mourinho není bez viny. Jeho jednání při aféře s Evou Carneiro bylo nešikovné.

U Falcaa to možná lze pochopit, ale proč Loic Rémy nedostává více času na hřišti?

Mourinho strávil minulou sezonu a léto tím, že vychvaloval své mladíky. Přesto byl Ruben Loftus-Cheek natlačen od čerta k ďáblu, zatímco pravý vek Ola Aina, střelec Tammy Abraham a záložník Charly Musonda si k prvnímu týmu nemohou ani přičichnout.

Vypadá to, že všichni v Chelsea jsou dobří v říkání jedné věci a dělání druhé.

I přesto všechno by ale Abramovich měl Mourinha podržet. Odvolat ho a nasadit Ancelottiho by byl krok zpět od politiky stability, kterou Rus chtěl nastolit na Stamford Bridge.

Mourinho byl na sociálních sítích haněn za své prohlášení, že on je tím, který povznesl hráče Blues do výšin, kterých dostáhli v loňské sezoně. Jeho CV však potvrzuje, že je to skutečně to, co dělá.

Převzal tým Interu Milán, který se pod Robertem Mancinim nemohl prosadit v Evropě, a vyhrál s ním Ligu mistrů – jako součást nevídaného Treblu.

Mourinha nahradil Rafa Benitez a nepohodl se s tolika s hráči stejného kádru, že byl po pár měsících odvolán.

Během Mourinhovy první štace v Chelsea dovedl klub za prvním ligovým titulem po 50 letech.

Pokud je Mourinho ten, kdo má nést vinu za otřesných úvodních pět měsíců této sezony, proč by pak neměl nést zásluhy za výšiny, do kterých je v loňské sezoně dovedl?

Existuje zde předpoklad, že pokud máte top hráče a hvězdný tým, tak tito hráči zapříčiní, že vypadáte dobře. Proč pak ale takový Manchester City prahne po koučích jako je Pep Guardiola a Diego Simeone? Chtějí muže, který je pozvedne na další level.

Mourinho by měl zůstat, ale pravděpodobnost je taková, že bude skutečně doposud tím posledním manažerem, který si na Stamford Bridge sbalí své věci.

Hráči se pak nepochybně budou pokoušet urazit naši inteligenci slovy o tom, jak skvělý byl a povídáním, jak devastovaní jsou.

Mourinhovi, nicméně, bude lépe bez nich.