Jedněmi nenáviděný, druhými milovaný. Podle některých oprávněně sebevědomý, podle jiných nemístně arogantní. Ať už je náš názor na portugalského kouče Josého Mourinha jakýkoliv, jedno mu upřít nelze – patří mezi nejlepší fotbalové trenéry, co kdy na světě existovali. Nejen, že to o sobě sám Mourinho tvrdí, ale hlavně to dokazují úspěchy, kterých dosáhnul.

José Mário dos Santos Félix Mourinho toho coby aktivní fotbalista příliš nedokázal, pohyboval se výhradně na portugalské půdě, ale v žádném z klubů, ve kterých působil, se nestal oporou. V relativně mladém věku tedy s fotbalovou kariérou skončil a pustil se do pro něj mnohem zajímavější práce – na začátku 90. let dělal tlumočníka Siru Bobby Robsonovi, který se pohyboval v portugalském fotbale. Během této práce od slavného kouče pochytil spoustu informací, které ve své následné kariéře úspěšně využíval.

Po drobných štacích u portugalských klubů převzal roku 2002 Porto a okamžitě prokázal, že patří mezi trenérskou elitu. Hned v první sezóně získal titul, pohár a zvítězil v Poháru UEFA, další ročník pak portugalský titul obhájil a šokoval i na evropské scéně, když s podceňovaným Portem vyhrál prestižní Ligu mistrů. Nabídka od velkého evropského klubu na sebe nenechala dlouho čekat, laso Mourinhovi hodila bohatá Chelsea.

Portugalský stratég při své první tiskové konferenci prohlásil: „Chelsea má top hráče a – omluvte mojí aroganci – ale nyní také top trenéra. Jsem jednička.“ Šokoval tím všechny. Jenže hned ve své první sezóně vybojoval s Chelsea titul v Premier League, vůbec první po dlouhých padesáti letech! Získal také titul v Carling Cupu a v Lize mistrů se dostal až do semifinále. V další sezoně pak titul obhájil a získal Community Shield. V sezoně 2006/2007 se hodně spekulovalo o jeho odchodu, ale po některých dobrých výkonech a zisku obou domácích pohárů nakonec své místo udržel. V září roku 2007 byl však po nepřesvědčivých výkonech přece jen propuštěn.

Ač Mourinho získal s Chelsea celou řadu úspěchů, fanoušci londýnského celku mají z jeho působení v klubu rozporuplné pocity. Svou arogancí a drzostí dělal Blues špatné jméno po celé Evropě, vždyť právě kvůli jeho výřečnosti musel v roce 2004 ukončit Anders Frisk svou rozhodcovskou kariéru. Spousta lidí navíc tvrdí, že Mourinho stavěl na základech svého předchůdce Claudia Ranieriho a sám svými nákupy kádr spíše kazil, než zlepšoval. Jako příklad za všechny lze jmenovat koupi ukrajinského střelce Andreje Ševčenka, po jehož angažmá v Chelsea zůstalo jen nenaplněné očekávání a velká díra v klubové pokladně.

Mourinhovy další kroky vedly do italského Interu Milán a i zde okamžitě začal sbírat trofeje. Hned v první sezóně získal italský titul, který další rok bezpečně obhájil. Velký respekt si však vysloužil tím, že dokázal znovu vyhrát Ligu mistrů a naplnil tak očekávání majitelů, kteří jej právě kvůli úspěchu na evropské scéně angažovali. Po dvou veleúspěšných sezónách se Mourinho rozhodl přijmout další velkou výzvu a usedl na lavičku Realu Madrid.