Emenalo a Mourinho: Najdou společnou řeč? (1/3)

Tvrdí se, že se Jose bojí jeho vlivu. Odmítá nutnost podávat pravidelná hlášení o týmu muži, který ještě nedávno trénoval fotbalové mužstvo dívek do 12 let. Krom toho také požaduje kompletní kontrolu nad přestupy, což se mu díky přítomnosti Nigerijce nepodaří získat.

Spousta fanoušků tyto stížnosti s chutí papouškuje a Emenalo tak skončil v roli obětního beránka. Ostatně jako hromosvod nářků nespokojených přížnivců funguje opravdu skvěle.

Důvěra vložená v Torrese a s tím související jeho setrvání? Emenalova chyba. Hostování hráčů jako Lukaku nebo De Bruyne? Opět je vinen brýlatý Nigerijec. A nahrazení Di Mattea Benitezem? Stejná odpověď – za tím prostě musí stát Emenalo.

Pravdou ale bohužel je, že drtivá většina fanoušků přesně neví, co doopravdy Emenalo dělá a jaké má pravomoce. Fakt, že není zrovna oblíbený, je pravděpodobně způsoben jeho spoluprácí s Avramem Grantem. Možná to je dáno i jeho neexistující trenérskou kariérou. Popřípadě může jít jen o to, že si lidé zkrátka nedovedou vysvětlit, jak takhle neznámá osoba může zastávat důležitou roli v jednom z největších klubů světa.

Ať už je to čímkoli, pravděpodobně nastal správný čas, abychom odlišili pravdu a mýty, které se okolo Emenalova působení vyrojily. A zároveň si shrnout, co o jeho práci víme. Abychom tak hodnocení jeho působení mohli založit daleko spíš na faktech než mýtech a domněnkách.

Začněme tedy tím, co je skutečně obsahem práce Emenala. Po jeho jmenování se na stránkách klubu objevila následující zpráva.

„Podporuje práci manažera prvního týmu, zároveň je nejvyšším představitelem domácí i zahraniční sítě skautů a pomáhá také při řízení technických programů akademie klubu, stejně jako se podílí na řízení mezinárodních mládežnických sí­tí.“

Tato funkce je dále popsána jako nezbytná vzhledem k dlouhodobé strategii celého klubu.

Abychom dostali lepší obrázek o jeho práci, můžeme ho srovnat s jeho předchůdci na postu ředitele fotbalu v Chelsea. Hned zpočátku je ale nutno říci, že název pozice, kterou momentálně Emenalo zastává, je trochu jiná. Jeho post je pojmenován jako technický ředitel, zatímco Avram Grant byl od července 2007 ředitelem fotbalu. O dva roky později – tedy v roce 2009 – obsadil pro změnu roli sportovního ředitele Frank Arnesen. Rozdílný název těchto postů není náhoda – rozdílné jsou proto, že v sobě zahrnují jiné pravomoce.

Abych uvedl příklad – Grant byl dle všeho odpovědný za koordinaci a propojení napříč mnoha úseky klubu. Krom toho byl zároveň členem vedení. Abychom ale plně pochopili rozsah Grantova krátkého působení, je nezbytné si všimnout, že se stal ředitelem fotbalu zatímco Arnesen byl jeho přímým podřízeným – v tu dobu totiž byl vedoucím scoutingu a vývoje.

V souvislosti s povýšením Granta do pozice trenéra a posléze i následným vyhazovem Arnesen postupem času značně zvyšoval svou moc v klubu. Ačkoli měl zpočátku na starosti jen akademii a nábor mladých hráčů, díky rostoucí moci se v roce 2009 stal členem vedení Chelsea. To celé se stalo jen několik měsíců před jeho povýšením do role sportovního ředitele. V tu chvíli se po Arnesenovi požadovalo, aby pokračoval ve své práci s rezervou a akademií, ovšem byl také odpovědný za koordinaci aktivit prvního týmu a zároveň měl podporovat činnost hlavního trenéra.

Čili jednoznačný rozdíl je v tom, že zatímco role Emenala je podporovat (nikoli dohlížet!) na práci manažera a společně s tím se starat o scouting a akademii, Nigerijec nemá pravomoce k tomu, aby koordinoval buď aktivitu prvního týmu, nebo se staral o fotbalové záležitosti napříč různými oblastmi klubu Chelsea. Což jsou přesně ty možnosti, které jeho předchůdci v podobě Granta a Arnesena měli. Krom toho – a to je také podstatný rozdíl – není členem vedení Chelsea. A opět nutno podotknout – oba jeho předchůdci ve vedení byli. Už jen z toho lze vyvodit jednoduchý závěr – Emenalo má daleko menší moc než Arnesen či Grant. V podstatě se jeho současná role dá srovnat s pozicí Arnesena hned po nástupu do Chelsea – tehdy byl vedoucím scoutingu a vývoje. Podobnou roli tedy má nyní i Emenalo.

A do toho všeho je nutno zapojit ještě osobu Mika Forda. O něm širší fotbalová veřejnost neví prakticky nic – nedivil bych se proto, kdybyste o něm dnes slyšeli poprvé v životě. Forde se zdá být nadřízeným Emenala, je členem vedení klubu Chelsea a zastává pozici Ředitele fotbalových operací. Dle všeho je zodpovědný za všechny oblasti výkonu a týmové operace spojené s prvním týmem, což zahrnuje i nákup hráčů, dále sem patří i věci týkající se doktorů, sportovní vědy, psychologie a také analýzy výkonů. Dle té široké škály úkolů, za které je odpovědný, pak připomíná ředitele fotbalu spíše on.

Ještě jeden aspekt by si ale zasloužil naši pozornost. Ačkoli to nikde není přesně napsáno, Emenalo má v popisu práce spojovat vedení s manažerem prvního týmu. Ve výsledku pak plní roli jakéhosi prostředníka – jednak tedy mezi vedením a trenérem, krom toho je to ale právě on, kdo komunikuje s Abramovičem a informuje ho o požadavcích trenéra. Mnoho fanoušků si ale tuhle činnost interpretuje tak, že Emenalo představuje uši a oči Abramoviče v tréninkovém kempu, popřípadě že doslova kontroluje práci trenéra. Dovolil bych si ale tvrdit, že obě interpretace jsou nesprávné.

Není totiž pravda, že by manažer musel podávat hlášení technickému řediteli. Emenalo není v žádném případě nadřízený manažera. Vždy ale bývalo zvykem, že manažer podával hlášení lidem na těch nejdůležitějších postech – tedy vedení klubu. S příchodem Emenala se ale tento obyčej změnil – nyní se hlášení kouč nepodává přímo lidem nahoře, ale Emenalovi, který je potom výše postaveným doručí.

Prakticky to funguje následovně – pokud má Abramovič na trenéra nějaké dotazy, prostě si Emenala zavolá, své otázky mu sdělí, přičemž technický ředitel na ně u trenéra najde odpovědi a ty pak opět sdělí majiteli. Logicky to funguje i naopak – pokud manažer potřebuje cokoliv vyřešit s vedením, nahlásí to Emenalovi a ten se postará o průběh jednání.

Není ani příliš velkým překvapením, že si žádný ze tří manažerů, kteří pod Emenalem pracovali, na způsob komunikace s vedením nestěžoval. Spíš jim to přišlo přirozené.

AVB na jedné z tiskových konferencí prohlásil tohle: „Nemluvil jsem s Abramovičem, ale mluvil jsem s personálem okolo něj. Debatuji s lidmi blízko majitele, kteří mu potom zprávy doručí. Což jsou lidé jako Emenalo. Takhle tedy probíhá komunikace v klubu.“

A Benitez na své první tiskové konferenci mluvil o Nigerijci jako o klíčové spojce mezi ním a majitelem: „Hlavní věc je ta, že jsem mluvil s technickým ředitelem (Emenalem), což je můj prostředník.“

Tahle role prostředníka/spojky mezi manažerem a majitelem/vedením se může zdát podivná, ale když se podíváte do historie na politické rozbroje, boje o moc, které se v klubu po příchodu Abramoviče udály a které poškozovaly naše manažery, už se tato role tak divná nezdá. Nakonec je také možné, že díky Emenalovi tak v klubu máme profesionální odstup mezi vlastníkem a trenérem a – ačkoli se štítím něco takového říct – i určitou stabilitu, kterou klub v minulosti postrádal.